historie pluku
k.k. Infanterieregiment Nr.3
Erzherzog Carl
Arcivévoda Karel, majitel pluku od roku 1780.
Třetí pěší pluk byl založen, jak uvádí zakládající listina 19. srpna 1715, arcibiskupem Karlem Ignácem vévodou z Lotrinska.
Zakladatel pluku.
V roce založení měl pluk kolem 2300 mužů, 15 fyzilírských rot po 140 mužích a 2 granátnické po 100 mužích. Fyzilíři byli vyzbrojeni puškou na křesadlový zámek s tulejovým bodákem a sumkou se 40 náboji. Pět rot tvořilo prapor. Uniforma, bílý kabát, světle modré označení, bílé knoflíky.
Listina jednoho z mých předků Jana Klapila, který byl u 3. pěšího pluku.
Kasárna třetího pluku na náměstí Františka Josefa v Kroměříži v roce 1900.
Mährisches Infanterie–Regiment Nr. 3 náležel mezi tradiční pluky habsburského císařství. Vznikl již v roce 1715 na základě nařízení trevírského kurfiřta, biskupa osnabrückého, Karla Ignáce vévody z Lotrinska a Baru. Počátkem dubna 1716 jako „Jung-Lothringen Regiment“ vstoupil na dobu 10 let do služby římského císaře Karla VI. V habsburských službách zůstal i po uplynutí uvedené doby. V roce 1731 poskytnul svůj 4. prapor pro vytvoření pluků „Bayreuth“ a „O´Neillan“. Od roku 1769 začal pluk používat ke svému označení číslo 3. V roce 1860 předal jeden ze svých praporů k výstavbě pěšího pluku č. 70 a v roce 1883 další prapor k vytvoření pěšího pluku č. 81.
V době svého vzniku byl pluk doplňován nejprve z oblasti Augsburgu, Regensburgu, Ulmu, Würzburgu a Bambergu. V letech 1766 až 1806 získal pluk verbovací oblast v dolnorýnsko-vestfálském kraji. V roce 1781 dále obdržel verbovací okres v dolnorakouském Korneuburgu a od roku 1872 také pomocný verbovací okres Přemyšl v Haliči. V roce 1830 byla oblast doplňování pluku přenesena na Moravu, kde převzal brněnský verbovací okres pěšího pluku č. 29. V roce 1853 dostal po pěším pluku č. 1 doplňovací okres Uherské Hradiště a nakonec k němu od roku 1857 nastupovali branci z doplňovacího okresu Kroměříž. Jako pomocný doplňovací okres v letech 1857 až 1860 využíval trenčínskou župu.
Prvním vlastníkem pluku byl již uvedený trevírský kurfiřt. Po něm se ve vlastnictví pluku vystřídali František Štěpán princ Lotrinský (od 1716), generální polní strážmistr Leopold hrabě Ligneville (od 1726), polní podmaršálek Gottfried Ernst svobodný pán von Wuttgenau (od 1734), generální polní strážmistr Lucas Giovanni vikomt Pallavicini (od 1736), polní maršál Karel vévoda Lotrinský (od 1736) a posledním se na věčné časy stal generalissimus a polní maršál arcivévoda Karel (od 1780).
Ve velení pluku se od roku 1857, kdy začal být doplňován z doplňovacího okresu Kroměříž, do roku 1913 vystřídali plukovníci Hannibal svobodný pán von Puchner (od 1854), Eduard Spilberger von Spilwall (od 1860), Adolph Pehm (od 1865, padl v bitvě u Trutnova), Ludwig Karl (od 1866), Sigmund Pollatschek von Nordwall (od 1874), Hugo von Henriquez (od 1876), Gustav urozený pán von Löw (od 1881), Hanns hrabě von Schulenburg (od 1882), Johan rytíř von Reyl-Hannisch von Greiffenthal (od 1885), Anton svobodný pán von Gebauer von Fülnegg (od 1887), Ambros rytíř von Mras (od 1892), Hermann Pallas (od 1897), Albert rytíř Küffer von Asmansvilla (od 1898), Carl Rudziński von Rudno (od 1899), Johan rytíř Eisler von Eisenhort (od 1905), Joseph Schön (od 1909) a Heinrich svobodný pán von Testa (od 1913).
Během své existence pluk sídlil v celé řadě posádek a putoval doslova po celé habsburské monarchii. Postupně vystřídal posádková města v Dolních Uhrách, Rakousku, Neapolsku, Lombardii, Toskánsku, Horních Uhrách, Moravě, Belgii, Nizozemí, Čechách i Chorvatsku. Jeho první mírovou posádkou se po skončení tureckého tažení stal Temešvár (v letech 1719 až 1727). Z českých zemí bylo plukovní velitelství dislokováno v Olomouci (v letech 1740 až 1749 a 1869 až 1882), v Brně (v letech 1771 až 1775, 1847 až 1849 a 1896 až 1904), v Praze (od konce 19. století do roku 1801 a dále v letech 1866 až 1867), v Kroměříži (v letech 1806 až 1813 a následně též v letech 1815 až 1821 a 1845 až 1847), ve Znojmě (v letech 1884 až 1893) a v Těšíně (od roku 1906 do vypuknutí I. světové války). Jednotlivé prapory se ovšem nenacházely vždy ve stejné posádce jako velitelství pluku. Zpravidla jeden a někdy i dva prapory byly ubytovány odloučeně, občas i ve velmi vzdálených posádkách. Proto můžeme např. na počátku 20. století v Kroměříži zaznamenat odloučený prapor (2. v letech 1899 až 1904 a 4. v letech 1904 až 1914) i v době, kdy se plukovní velitelství nacházelo v Brně (do roku 1904), Mostaru (v letech 1904 až 1906) či Těšíně (od roku 1906).
Pluk se zúčastnil celé řady tažení. Namátkou můžeme vyjmenovat jeho nasazení v Lombardii v letech 1733 až 1735, ve slezských válkách v letech 1741 až 1745, v sedmileté válce v letech 1756 až 1763, v boji s vojsky revoluční Francie v Porýní a Německu v letech 1792 až 1800, při napoleonských válkách během válečních tažení let 1805, 1809 a 1813/1814, ve válkách na severu Itálie v letech 1848/1849 a 1859, v prusko-rakouské válce roku 1866 a v rámci okupační služby v letech 1881/1882 po anexi Bosny a Hercegoviny. Osudy pluku během I. světové války nám nejsou známy. Další informace můžete získat studiem archivního fondu pěšího pluku č. 3 uloženého ve Vojenském ústředním archivu v Praze. Fond tvoří 12 kartonů, které mimo jiné obsahují dokumenty k dějinám pluku z let 1914 až 1918, polní akta a denní hlášení z let 1916 až 1917 a přehled vyznamenaných příslušníků pluku z let 1915 až 1918.
3. pěší pluk v útoku na Jánský vrch u Trutnova dne 27.6.1866
Díky 3. pluku rakouské jednotky v této bitvě zvítězily.
