Blahoslavený Karel Habsburský, císař rakouský a král český
Karel se narodil v roce 1887 jako syn arcivévody Oty, který byl bratrem následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Mladý arcivévoda Karel prožil velkou část svého života v Čechách a proto uměl velmi dobře česky. V roce 1908, po skončení studií v Praze na Karlově univerzitě, ho císař František Josef I. povolal do Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi ve funkci velitele 5.eskadrony 7. pluku lotrinských dragounů. Po veselém životě císařského důstojníka bylo třeba pomýšlet na sňatek.
V roce 1909 se ve Františkových lázních setkává s princeznou Zitou z rodu Bourbon-Parma. Dne 14.6.1911 byly zásnuby a 21. října 1911 mají Karel se Zitou svatbu.
V březnu 1912 přišel rozkaz k přesunu do východní Haliče a 1. listopadu téhož roku byl povýšen do hosnosti majora a převelen do Vídně.
Rovněž v roce 1912 se Karlovi a Zitě narodil syn, který dostal po dědečkovi jméno Otto.
Po sarajevském atentátu v roce 1914 na svého strýce Františka Ferdinanda se stává Karel následníkem trůnu. A když dne 21.listopadu 1916 umírá František Josef I., arcivévoda Karel František Josef se stal Karlem I., císařem rakouským a králem českým. V roce 1917 zmírnil tresty smrti odsouzeným českým politikům dr. Kramářovi a dr. Rašínovi, kteří byli po amnestii propuštěni.
Na konci své krátké vlády (1916 až 1918) se pokusil o přechod Rakousko-Uherska k federativnímu státu. Monarchii se snažil zachránit i ústupky českým a všeobecně slovanským požadavkům po autonomii. Neuspěl především kvůli odporu maďarských a německo-rakouských nacionalistů. Také nově utvořená exilová československá Národní rada v čele s profesorem T.G.Masarykem tyto snahy o autonomii národů v rámci federalizované říše rázně odmítla a prosadila vznik samostatného Československa. Císař Karel I. umírá v exilu na ostrově Madeira 1.dubna 1922 ve věku pouhých 35 let. Jeho manželka Zita se dožila 92 let (zemřela v roce 1989).
Blahořečení přihlížela i tisícovka potomků habsburské dynastie, mezi nimiž byli i čtyři dosud žijící synové císaře. Nejstarší syn Otto žije v Německu, Stephan v Maďarsku, Karl Ludwig v Belgii a Felix v Mexiku. Rakouský prezident Heinz Fischer účast na ceremonii odmítl s tím, že není katolík. Rakouskou politickou scénu ve Vatikánu zastupoval šéf parlamentu Andreas Khol.
Pro vídeňského arcibiskupa a kardinála Christopha Schönborna je Karel I. jediný válečný vůdce, který respektoval vatikánská nařízení a usiloval o mír. To tvrdí také nejstarší císařův syn Otto, který byl v letech 1994 - 1999 poslancem Evropského parlamentu. "Můj otec chtěl pro mír udělat vše," řekl Otto von Habsburg, pro kterého je blahořečení otce slavností pro celý podunajský prostor, střední Evropu a její národy, které kdysi žily v monarchii. V pozadí snahy o blahořečení stála především vdova po císaři Zita, která se nikdy nevzdala myšlenky na obnovení monarchie. S osobou císaře souvisí nejméně jeden zázrak. Jistá smrtelně nemocná polská jeptiška v Brazílii, která se modlila za Karlovo blahořečení, se pak zázračně uzdravila.
"Celkově Karla I. hodnotím jako kladnou postavu, která prý skutečně upřímně usilovala o mír. Jestli si však zaslouží blahořečení, to posoudit neumím," řekl český historik Jiří Pernes.
Dne 21. března 1922 v horečnatém blouznění se Karel vracel k minulosti, k tomu, co udělal nebo měl udělat. Mluvil o c. a k. armádě, o evakuaci a výživě civilního obyvatelstva, o mléku pro vídeňské děti. Vzpomněl si na manifest z listopadu 1918, kterým se zřekl výkonu vlády, a prohlásil, že jej pokládá za neplatný, vzpomínal na uherskou korunovaci. Také vzpomínka na Čechy se vynořovala v mysli trpitele. S hraběnkou Mensdorffovou mluvil česky a v jeho modlitbách se prý často opakovala prosba „za překonání rozkolu víry v Čechách“.
Dne 1. dubna ve 12.33 císař Karel zemřel a 5 dubna se konal pohřeb. Po jeho skonu Zita napsala „Málokdy nějakého panovníka tak špatně chápali jak tomu bylo u tohoto krále, a ztěží by se našel některý jiný, který by měl takové předpoklady, aby učinil své národy šťastnými… Nevděčnost, pomluvy a těžké urážky byly jeho osudem a jeho šlechetné srdce je nemohlo dále snášet. Výstřely u Budaörs to byly, které skutečně zavinily jeho smrt, a nikoliv vedra na Madeiře. Jeho odvaha však byla nezlomena a důvěra v budoucnost našich zemí jej neopustila ani v hodině smrti. V agonii mi řekl: Musím tolik trpět, aby mé národy našly cestu k sobě. Pak k tomu doslova dodal: Odpouštím jim!“
Císař Karel chtěl mír. Byl jediným slušným mužem, který během války zastával odpovědnou pozici, ale neposlouchali ho.
z knihy Karel I. Poslední český král
