Křížová cesta Kalvárie - Kvasické noviny v r.2005
Podaří se Kalvárii zachránit ???
_______________________________________________________________________
Jsou místa, věci a události, o kterých
píšu rád, ale o některých se psát prostě
musí, nelze je obcházet a přehlížet.
Že máme v našem městečku památky,
které nenajdete nikde jinde než u nás, o
tom ví snad každý, kdo v Kvasicích už nějakou
dobu žije. Pokud je člověk alespoň
trochu všímavý, tak mu jistě neunikne, že
některé památky jsou opravdu až v žalostném
stavu, odborně řečeno v havarijním
stavu. Jak tyto architektonické skvosty, kterými
se jiné vesnice, městečka a města
pyšní, zachránit či udržovat, je jistě otázka
hodně těžká nejen pro vedení obce. Je
to nelehký úkol. Jsou jistě věci důležité a
kolikrát i důležitější, ale pokud se včas nevypracuje
návrh na jejich záchranu, tak
za několik málo let nebude už co zachraňovat
a naše městečko tak ztratí své perly
a tím i svůj dávný historický půvab. Další
otázkou zůstává, proč některé z památek
stále ještě nejsou na seznamu památek
chráněných státem???
Jednou z takových památek, které potřebují
okamžité řešení, slovo okamžité je
v tomto případě opravdu na místě, je křížová
cesta, které se říká ,,Kalvárie“. Právě
tato památka patří mezi ty, které nenajdete
nikde jinde než v Kvasicích. Křížová
cesta vždy měla své kouzlo a ještě nedávno
i svůj smysl, a to nejen pro věřící. Prožil
jsem v těch místech dětství, a tak vím,
jak vypadala před dvaceti lety, než se do
ní pustil nejen zub času, ale hlavně lidé,
pro které pojem vandalové je příliš hezké
slovo. Zastavení odlitá z litiny mizí jedno
po druhém a z krásné kalvárie zůstalo už
jen smutné torzo, jenž čeká buď na dobrou
myšlenku své záchrany, nebo v horším
případě na další nenechavce, kteří dokončí
již započaté dílo zkázy.
Problémem v tomto případě je, že křížová
cesta se nachází na odlehlém, čili
nekontrolovaném místě. I kdyby se ji podařilo
zrestaurovat, mám obavy, že v dnešní
době a společnosti, ve které žijeme, by
dlouho opravená nevydržela. Chci, aby tento
článek nebyl brán jako útok na instituce,
ale naopak by měl být výzvou pro všechny,
kterým alespoň trochu na této památce
záleží. Existuje snad jen jedno řešení:
přemístit všechna zastavení do centra městečka,
kde budou nejen pod lepší kontrolou,
ale také zkrášlením historického jádra.
Zatím jsou dva nápady, nikoli návrhy,
a to přemístit křížovou cestu do Horní
ulice směrem ke hřbitovu, nebo ji umístit
kolem spodního barokního kostela.
Význam a neocenitelná krása této památky
by se neměly přehlížet. Její stáří jistě
sahá hluboko do minulosti. Kdy a kým
byla původní dřevěná zastavení postavena
se nepodařilo zjistit. V záznamu z farní
kroniky je patrné, že o znovu obnovení
všech zastavení se postarala kvasická hraběnka
Leopoldina Thunová v devatenáctém
století. Kdo a jak se o tuto památku
postará pro budoucí generace, zůstává stále
otázkou. Památky neodmyslitelně patří
k historii, v níž tkví všechny kořeny přítomnosti.
Spolu s historií jsou učitelkou lidstva
a vracet se k nim znamená čerpat
z nich životní moudrost.
Závěrem chci vyzvat všechny, kteří ví
něco o čtrnáctém zastavení, jenž se nedávno
ztratilo, aby nás informovali, možno i
anonymní cestou, do schránky Kvasických
novin. Uvítáme také jakýkoliv nápad nebo
návrh na záchranu této památky a věříme,
že se ji podaří zachránit. Petr Klapil