Sbor měšťanských uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži
HISTORIE OSTROSTŘELCŮ V KROMĚŘÍŽI
Kroměřížskému měšťanskému střeleckému sboru potvrdil stanovy 11. července 1778 olomoucký arcibiskup Colloredo-Waldsee, který střelecké akce obohatil o osmidenní střelbu o Bartolomějském týdnu.
V letech 1848-49 tvořili kroměřížští ostrostřelci první ze čtyř kompaniií místní národní gardy. Další činnost střeleckého sboru v Kroměříži byla ministerstvem vnitra povolena roku 1853 díky loajálnímu chování sboru k monarchii a dynastii v době revoluce r. 1848.
Střelci získali po jistých peripetiích do svého vlastnictví 21. prosince 1860 střelnici na Oskoli přestavěnou v letech 1851-1852 a díky spornému čtení archiválií předčasně oslavili v létě 1864 dvě sta let trvání střeleckého sboru v Kroměříži. To už existovaly v Kroměříži dvě střelecké korporace. K rozdělení došlo na přelomu let 1849-1850, kdy se z uniformovaného Měšťanského střeleckého sboru vyčlenila neuniformovaná Měšťanská ostrostřelecká společnost. Za skutečné členy sboru mohli být přijati jen na cti zachovalí rakouští státní občané - měšťané a živnostníci usedlí v Kroměříži a platící daně nebo jejich synové, a obecní a arcibiskupští úředníci. Hlavními akcemi sboru (r. 1888) byly střelby – věnečková (28 dní), královská (8 dní), císařská (7 dní) a bartolomějská (3 dny). Ta poslední byla v devadesátých letech nahrazena střelbou o drůbež a císařská zcela zanikla. Uvažovalo se o novinkách mj. o zřízení terčového stanu pro palbu z bambitek.
Sboru uniformovaných ostrostřelců v Kroměříži byly císařem schváleny 12. února 1903 poslední sborové stanovy, podle nich mohli mít na lícní straně praporu rakouského orla a na hrotě praporeční tyče počáteční písmena císařova jména. Na střapci u šavle a na důstojnické šerpě moravskou orlici.
Uniformy sestávaly z tmavozeleného pláště, vojenského kabátce stejné barvy se stojatým límcem a černých kalhot. Pro slavnostní příležitosti měli černý klobouk s tmavozeleným kohoutím peřím, hudba měla chochol bílý, kromě slavností nosili 12 cm vysokou čapku s rozetou a šikmým štítkem. Vyzbrojeni byli jednorannými zadovkami systém Werndl. Družstvo mělo jako poboční zbraň bodák, důstojníci šavli.
Protektorem sboru byl olomoucký arcibiskup, čestným velitelem úřadující starosta Kroměříže, když přijal vždy nabízenou funkci.
Poslední velkou slávu zdejší uniformovaní ostrostřelci zažili 12.5. 1913 při svěcení sborového praporu. Akt prováděl olomoucký arcibiskup kardinál Bauer ve stanu na náměstí. Slavnosti plné pochodů, hudby a zábavy se účastnili ostrostřelci z Prahy, Brna, Olomouce i Znojma, starosta se zastupiteli, místní vojsko, občané.
Jak postupovala zástavba Oskole, musely být střelecké akce přesouvány jednak na vojenskou střelnici na Hvězdě, jednak do Podzámecké zahrady.
Starou střelnici v zastavěné Oskoli vlastnila Ostrostřelecká společnost, která ji byla přinucena prodat roku 1907 tělocvičné jednotě Sokol. Novou Jubilejní střelnici císaře Františka Josefa postavenou Felixem Skibiňským ostrostřelci otevřeli roku 1912 Na Hrázi (hospoda u Kauflandu).
Po vyhlášení mobilizace 1. srpna 1914 obstarávali ostrostřelci do konce listopadu toho roku bezpečnostní službu ve městě, pak činnost pozastavili. Po vzniku ČSR jim byly zabaveny zbraně, usilovně se snažili rehabilitovat kvůli své prorakouské a prodynastické minulosti.
Dosavadní Měšťanská ostrostřelecká společnost s německým velícím jazykem byla do českých rukou převedena 14. března 1921. Velení se chopili místní političtí a společenští harcovníci v čele s Vilémem Povondrou. Vznikla Společnost ostrostřelců v Kroměříži, později oficiálně Střelecká jednota v Kroměříži. Nešlo již o polovojenskou organizaci ale o sportovní a společenský spolek. Počátky byly úspěšné, velká sláva provázela obnovenou královskou střelbu v týdnu mezi 4.-12.9.1921, kdy se členové prezentovali jako velcí vlastenci.
Nástupnicí uniformovaných ostrostřelců se stala roku 1922 Městská garda “Národní milice“ v Kroměříži, od r. 1926 Ozbrojená jednota města Kroměříže, která počátkem třicátých let nevyvíjela už žádnou činnost.Ozbrojená jednota města ukončila svou činnost v létě 1933, její nástupkyní se z rozhodnutí zbylých členů stala militantní a málo snášenlivá Národní garda 23 města Kroměříže ustavená 22. října 1933, která: „Spolupůsobí se zbraní při obraně vlasti proti každému nepříteli vnitřnímu i vnějšímu“. Ve 30 letech upadala i činnost Střelecké jednoty v Kroměříži, mladí ani neuměli střílet se starobylými terčovnicemi, její činnost nenápadně skončila během podzimu 1936.
O kroměřížských ostrostřelcích z literatury:
„Částečně naproti františkánské zahradě a Hornímu Oskolu nalézá se městská střelnice. Původně bylo to přízemní stavení s hostincem spojené, veskrz prostřílenými starými terči na stěnách pokryté. Terč sám stál do pole postaven asi na dvě stě kroků. Před střelnicí k oskolské návsi byla zahrada a stranou oblíbená kuželna. Střelnice patřila původně střeleckému sboru měšťanskému, starému uniformovanému spolku, jenž mnohé staré skvostné prapory ve své zbrojnici chová. Velitelem je hejtman, jemu po boku nadporučík a poručík. Důstojníci se volí na valné hromadě pro celé žití…
Na střelnici počala „královská střelba do terče“ v pondělí svatodušní. Kompanie s hudbou zavedla krále, tj.nejlepšího střelce s jeho maršály z minulého roku na střelnici o čtyřech hodinách odpoledne. Se střelci hrnulo se množství malého i velkého lidu. Započal nový závod o čestné úřady. Zástupce knížete arcibiskupa jakožto patrona střelecké kompanie přinesl obvyklou zástřelnou odměnu ve zlatě a měl pro ni čestný výstřel. Střílelo se pak celý týden až do druhého pondělí do osmi hodin večer…Kdo nejlépe centrum trefil, což inženýři vyměřit musí, obdrží odměnu a čest královskou, vede se s hudbou domů a dá střelcům hostinu. Druzí dva nejlepší jsou maršálci královi. Že to s výlohami velkými spojeno bylo, přepouštěli uniformovaní střelci střílení neuniformovaným bohatším střelcům, ti pak dostali nadvládu a převzali konečně celou střelnici, kterou také nanovo na poschodí vystavěli. Uniformovaní jim toliko čestné průvody dávají…
Přes léto se střílelo, jak kdy společnost střelců se sešla a ten neb onen něco pro střelbu dal k lepšímu. Zábava tato byla v Kroměříži poměrně nejdražší.“
(Julius Chodníček, Kroměříž v hradbách, Kroměříž 1948, s. 48-51)
Více informací naleznete na nově založených stránkách.